1) Podařilo se zajistit povolení majitele podstatné části lesa, ve kterém by se 26. až 27. června mělo uskutečnit letošní MČR v rogainingu. Zakázali nám docela dost klidových zón zvěře, ale s tím si nějak poradíme. Base mapu již máme připravenou a na příští týden plánujeme první průzkum terénu na Vysočině. Máme předdomluveno i centrum závodu, je tudíž nejvyšší čas na spuštění webových stránek MČR v rogainingu 2021.
2) Obhlídky závodního prostoru Tojnárkova Bloudění pokračovaly i v květnu, fotky si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Do konce měsíce hodlám oběhnout poslední dva od stolu vyhlédnuté objekty, a budu mít výběr kontrol hotový.
3) Po krátkém a nenásilném přemlouvání máme rovněž pořadatele MČR HROB 2021. Zatím je jisté, že závod se bude konat v Jizerkách a jako shromaždiště poslouží Potkávárna U Havrana.
1) US pořadatelé letošního MS v rogainingu v Kalifornii se dohodli s IRF na přesunu WRC na rok 2023. Letošní závod se konat bude, ale jen jako Mistrovství Severní Ameriky. Proběhnou i doprovodné OB závody, jen se nebudou nazývat
CalOFest. Ten byl rovněž přesunut na rok 2023.
Zároveň byla odsouhlasena výjimka, že část závodního prostoru budoucího MS může být použita pro předcházející regionální závod.
2) Pořadatelství MS 2022 v Čechách zatím zůstává zachováno, bude ovšem záležet na tom, zda se v létě podaří realizovat mapovací práce v terénu. Doufejme, že ano.
Asi Vás to úplně nepřekvapí, ale Brutus Extreme Orienteering na jaře nebude. Na shromaždišti jsme si předběžně rezervovali termín 23.-24. října.
Vláďa Hora
Do výběrového řízení na pořádání ERC 2023 se přihlásil Izrael a Finsko, hlasovat se bude už brzy.
Přestože docela dost sportovních akcí v Izraeli bylo v minulosti z bezpečnostních důvodů zrušeno, můj hlas mají jistý. Už čtvrtý týden pokračuje resuscitace mé sportovní kariéry, doufám, že se zúčastním jako závodník. Časem vymyslím program doplňkového výletu a podám si inzerát na spoluběžce/spoluběhnu, zn. Půjdem spolu do Betléma?
Vzápětí Lauri poslal také úvodní pozvánku na estonské ERC 2021.
Tož trénujte na lepší časy.
Zatímco sportovní soutěže dřímou, začínají se chystat akce budoucí. Lauri Leppik vyhlásil výběrové řízení na pořádání ERC 2023:
Please find enclosed the call for bids to organise ERC2023.
Please forward this call to potential organisers.
The deadline for submission of bids is 1 March 2021.
As no WRC has been scheduled for 2023, the ERC will be the prime rogaining event in Europe in 2023.
Prosím případné zájemce o pořádání mistrovství Evropy, aby se mi ozvali, pošlu jim kompletní nabídku. Je to sice jen rok po plánovaném MS 2022 v ČR, takže šance uspět není největší, ale můžete si připravit žádost a recyklovat ji o rok později. Třeba.
Na závěr perlička. Kamarád mne upozornil, že rogainingu si všimli i na webu TV Nova.
Zřejmě si novinář přečetl australský The Sydney Morning Herald, pak si zagoogloval a sepsal mírně zavádějící článek (rogaining trvá dny bez spánku…). Snad náš sport nezavalí davy Nováků :-).
Zázraky se dějí, a tak i třetí závod ČAR série 2020 se podařilo uspořádat. Děkuji všem pořadatelům i účastníkům za skvělý víkend plný zážitků. S náročnými, extrémně dlouhými a kopcovatými tratěmi se popasovalo 170 závodníků.
Na webu závodu už visí výsledky, na Fíšovo Play-Map naleznete závodní mapy s postupy týmů E1
i E2.
A teď jedna zprávička ze světa. Dneska mi od Mezinárodní rogainingové federace přišel mail s oznámením, že mi byla udělena Geoduck Award 2020, taková nobelovka za zásluhy o rozvoj rogainingu. Spolu se mnou byl oceněn i Richard Robinson, bývalý Prezident IRF. Jména hloupých na všech sloupích, už i moje příjmení najdete na wikipedii :-).
Poznámka pod čarou. Tuhle cenu jsme se Sádlem a s dalšími viděli předávat na několika světových šampionátech. Vůbec jsme netušili, o co se jedná. Že geoduck je měkkýš, který žije v Pacifiku, mi vysvětlil můj nejstarší syn Honzík. Proč si tohoto živočicha IRF vybrala jako symbol pro oceňování zásluh, však netuší ani on.
S naším MČR HROB jde vše po plánu. Teda skoro. Včera jsme si se školníkem potvrdili, že nás nechají prezentovat ve vestibulu školy. Dnes v osm proběhla porada, na které ředotel naší akci zakázal. Operativně jsem aktivoval plán B a C, vyrazil do Ústí, a domluvil nové shromaždiště . Výhodou je, že nás pustí dovnitř do tepla klidně už v sedm, a prý nám natočí i pivo :-). A klidně nás tam nechají i přenocovat. Rozpis časem opravím a v pokynech najdete úplně fšechno.
V době koronavirové s všemožnými omezeními vzájemného potkávání se, zrušenými sportovními a kulturními akcemi, uzavřenými restauracemi a hotely i státními hranicemi, se kolegové z polského Compassu z Krakova nevzdali a dotáhli organizaci XIX. ročníku závodů GEZnO (Górskie Ekstremalne Zawody na Orientację – tedy horský extrémní orienťák) až do úspěšného konce. Závody tedy proběhly v plánovaném termínu 7. a 8. listopadu, i když s určitými komplikacemi (rozdělením závodníků na startu, omezením pobytu v centru, používáním roušek a rukavic).
Tentokrát se tyto už tradiční závody dvojic (vybíhat na trať samostatně se z bezpečnostních důvodů nepovoluje a dvojice musí absolvovat celou trať společně) – memoriál Jana Gracjasze (kterého jsme ještě většinou měli možnost poznat osobně) – konaly v obci Zalesie uprostřed pohoří Beskid Wyspowy (což v překladu znamená ostrovní Beskydy a taky tam žádné dlouhé hřebenovky nejsou..).
Na závody se nás přihlásilo z ČR celkem osm – samí veteráni ze Zlína (5) a Prahy (3) – a vytvořili jsme 4 týmy:
V kat. VKK (ženy, v součtu min. 80 let):
Tým WITaj Babi: Monika Krejčíková a Jana Kundratová a tým Kangdjoktjo (což tibetsky znamená „co nejrychleji to jde“): Věra Hájková a Zuzana Setínková
V kat. VMIX2 (minimálně jedna žena, v součtu min. 100 let):
Tým HoKus: Magda Horová a Antonín Kusbach
V kat. VMM3 (muži, v součtu min. 120 let):
Tým WITaj: Zbyněk Krejčík (který mimochodem vynechal doposud pouze jeden ročník těchto závodů) a Marian Lanc
Parametry tratí
Délka E1
Převýšení E1
Délka E2
Převýšení E2
Součet *
VKK
14,7
1300
12,3
1100
51,0
VMIX2
15,9
1390
12,0
1120
53,0
VMM3
17,1
1450
15,2
1370
60,5
* Délka i převýšení jsou měřeny vzdušnou čarou mezi kontrolami (u první etapy je to trochu sporné, protože pořadí kontrol je libovolné – free order). Parametr „součet“ je počítán jako délka plus 1 kilometr na každých 100 m převýšení.
Pro zajímavost: Nejdelší trať kategorie MM měla v první etapě (E1) 26,7 km a 2390 m převýšení, druhá etapa (E2) byla dlouhá 22,1 km s 2140 m převýšení. „Součet“ u ní vycházel na 94,1.
Po oba dny je určen časový limit pro všechny kategorie stejný – 8 hodin, jehož překročení je penalizováno přičtením pětinásobku minut zpoždění. Není nutno navštívit-označit všechny kontroly, stačí 50% plus jedna, ale za každou vynechanou kontrolu se přičítá penalizace, která je u kontroly uvedena – bývá to 1 až 3 hodiny.
Vyrazili jsme ze Zlína vypůjčeným pohodlným 8-mi místným Fordem v pátek odpoledne, v Olomouci jsme přibrali pražskou část výpravy a večer už jsme se hlásili v centru závodů na stadionu LKS Zalesianka. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu „U Marii i Staszka“, kde nám i připravili vydatné večeře. Pokoje byly sice dost stísněné, ale nějak jsme se s tím popasovali. Horší byl minimální prostor pro parkování, ale Zbyňa si poradil i se slalomem s naším poněkud větším vozem mezi auty a ploty.
Když jsme se ráno dostavili na start, byla všude mlha. Brzy po startu ji však prosvítilo slunce, mlha se postupně rozplynula nebo zůstala v nižších polohách a my jsme mohli hltat nádherné výhledy na vystupující kopce, údolí, osady, louky a obdivovat v dáli panorama Tater. I druhý den v neděli bylo nádherné počasí a my jsme mohli plně „dobíjet baterky“ - všechny problémy jsme hodili za hlavu a jen si užívali.
Samozřejmě jsme se i snažili o co nejlepší výsledek, který jsme mohli v rámci naší momentální výkonnosti dosáhnout a odvezli jsme si nakonec dvě třetí místa. Zvláště je třeba ocenit výkon Zuzky s Věrou, kdy ve druhé etapě smazaly téměř půlhodinovou ztrátu z první etapy a dostaly se na třetí místo rozdílem pouhé jedné minuty po 9 hodinách a 31 minutách strávených na tratích závodu. Ale myslím si, že nejdůležitější byl pro nás pro všechny nádherný zážitek z překrásného horského prostředí.
Kdo by chtěl zjistit o závodech více, najde informace na stránkách GEZnO
Douška: Kde bych si kdy pomyslel, když mne Zbyňa přesvědčil poprvé před pár lety, abych se zúčastnil závodu GEZnO, že mne to tak chytne. Je to adrenalin a zábava! Kolikrát už jsme přešvihli limit, doslova lezli prakticky neprůchodným terénem, potkávali se s jeleny, divočáky, či přebíhali po bobří hrázi, šplhali na skalnaté vršky, přelézali hluboké zářezy, brodili se vodou, mokli, mrzli atd. - dokud tělo dovolí rád se ještě zúčastním dalších podobných akcí.
Marian Lanc
